Vítejte na této stránce
Podle zpráv, které mi chodily po mém příspěvku na Instagramu ohledně abstinenčních dlouhotrvajících příznaků po vysazení antidepresiva venlafaxinu (akatizie, brain zaps – vjemy elektrických výbojů v mozku, nespavost, změny nálady, neustálý pláč, nechuť k jídlu, závratě, brnění, svalové záškuby, silné panické ataky), jsem zjistil, že v Česku, stejně jako všude jinde na světě, žije velké množství lidí, kteří zažili to stejné, a nikdo z nich na to nebyl dopředu upozorněn svým lékařem. Jejich potíže byly bagatelizovány a často označeny za návrat původního onemocnění.
V České republice se antidepresiva v praxi často snižují na nejmenší dostupnou sílu přípravku a poté se léčba ukončí. Právě tento poslední krok však může být pro část pacientů problematický. Vysazení z nejnižší dostupné dávky totiž nemusí být z biologického hlediska malé snížení, ale prudká změna účinku léku, která může vést k výrazným abstinenčním příznakům. Tento problém souvisí s hyperbolickým působením antidepresiv SSRI a SNRI. I dávky, které se na papíře jeví jako nízké, mohou stále dosahovat vysoké obsazenosti serotoninového transportéru, často přibližně 70–80 %. Skok z takové dávky na nulu proto může být pro některé pacienty výraznou zátěží a může vysvětlovat, proč právě závěr vysazování bývá klinicky nejobtížnější. To je důvod, proč si myslím, že hyperbolické vysazování antidepresiv a jiných psychofarmak by výrazně snížilo utrpení řady lidí a rovněž snížilo riziko relapsu.
A nejedná se jenom o symptomy při vysazení antidepresiv a jiných psychofarmak, ale i o samotné nežádoucí účinky během užívání, z nichž některé mohou výrazně zasahovat do každodenního života (např. sexuální dysfunkce, které mohou přetrvat i po vysazení, nebo výrazný nárůst tělesné hmotnosti) a některé mohou být ohrožující, např. akatizie (akathisia) – neustálý pocit extrémního neklidu, který vás neustále nutí se pohybovat.